>> REBEL << 4

25. února 2010 v 21:37 | Gregorka |  >> REBEL <<
Omlouvám se, další díl, trochu v skluzu,ale a to delšíí :P A stále s pohledu Franka ... :D Gerard nám toho vždycky málo namluví! :D
BTW: víím že je to občas trochu mimo :D možná je to mnou a možná tím, že sem to tak chtěla ... nebojte, brzy se všecko vyjasní :P

FRANK´S POV

Prostě jsem šel a udělal to!

Jen jsme se na sebe usmáli. Jeho krásné, hnědé či byli plné štěstí a údivu. Oba jsme znovu nabili svůj dech a přitiskly rty k sobě. Usmál jsem se a to byl snad nejšťastnější okamžik v mém životě. Odtáhli jsme se od sebe a v jeho očích byl najednou strach a nejistota? Ani jsem se nenadál a Gerard se mi vytrhl z rukou a byl v tu ránu pryč!

Byl jsem zmatený, chtěl jsem ho zastavit, ale bolest, která prolomila moje srdce byla vetší. Nemohl jsem zastavit ani jednu slzu, která se mi valila po tvářích. Nemohl jsem zastavit tu bolest někte tam uvnitř.Proč jsem byl tak blbej abych na něj někdy něco skusil? On je prostě věřící .... on je proti homosexuálům. Další slza padla na můj obličej, cítil jsem vztek sám na sebe!

Najedno vešel do pokoje Bob a podíval se na mě divným pohledem. nějak mě to nepřekvapovalo, koukal na mě divně posledí dobou skoro pořád.
,,Říkal jsem ti, že je to kretén" řekl ironicky.
Pomalu a nejistě jsem přikývl a sklopil hlavu. Podíval jsem se znovu na Boba. Přišel ke mě a zlehka mě obejmul. Jen jsem se pousmál.
,,Takže,co mám te%d dělat?" zeptal jsem se ho.
,,Jdi spát!" pokrčil rameny.
Neměl jsem na nic náladu, svékl jsem se, vlezl do postele a usl.


Povzdechl jsem si, když slunce zasáhlo paprsky můj obličej. Rána vždycky přicházejí moc brzy. Převalil jsem se na druhý bok a snažil jsem se vyhnout tomu oslepujícímu světlu. O pár vteřin později jsem slyšel Bobovi kroky. Otočil jsem se a v tom mi přistál polštář v obličeji. Snažil jsem se vzít svůj polštář,ale Bob mě mlátil hlava nehlava.
"Vzdávám se! Vzdávám se!" kňučel jsem při zakuskávání se polštářem.
"Už bylo na čase" rozesmál se Bob.
Promnul jsem si oči. Menší bitka byla u nás na pokoji každodení ranní turinou proto aby jsme se vzbudili.

Poté jsme šli společně s Bobem na snídani. Cítil jsem, jak se třesu. Snad už jen proto, že jsem čekal na reakci gerarda na minulou noc.Bob se snažil mě uklidnit,ale nevedlo se mu to! .... Jak jsme se blížili ke dveřím jídelny třásl jsem se čím dál tím více. Proč jsem ho sakra políbil? Co jsem si myslel? Bob pomalu otevřel dveře. oči mi blikli na naše obvyklé místo, trochu jsem si oddychl když tam gerard nebyl.


Ray seděl u našeho stolu a nad něčím přemýšlel. Sedl jsem si vedle něj.
"Fíííííí letadlo ti spadne na hlavu" pronesl Bob .... zasmál jsem se mezitím co ho Ray praštil přes hlavu.
"Takže? Co je? Rayi?" zeptal jsem se.
"Něco s Gerardem.Vím, že je divný, že s eo něj starám,ale včera přišel večer do pokoje celý rozrušený."
Polkl jsem na sucho.
"Ráno jsem se probudil a on mi jen oznámil, že jde ke zdravotnicím, že mu není nejlíp" Byl jsem trošku zaražený,ale zároveň i rád. Rayovi začalo na Gerardovi trochu záležet i když si to asi nepřiznal a já byl rád, že s ním nemusím celý den sedět. Né, že jindy by to nebylo přijemný,ale v ten den jsem opravdu nechtěl být v jeho přítomnosti.


Po snídani jsem se vydal na svoji první hodinu. Sedl jsem si a jen se letmo podívaj na prázné místo vedle mě. Otec Georg chodil po tříde, když v to mse zastavil u mojí lavice.
"Kde je Gerard?" zeptel se mě.
"U sester" řekl jsem mu.
Jen přikývl a dál odvykládával hodinu.
Uvědomil jsem si, že hodina bez Gerarda je ještě o to nudnější.

Na to, že jsem se nudil, mi ten den utekl v celku rychle ... Šel jsem co nejrychleji do svého pokoje. Měl jsem trochu času sám na sebe, mohl jsem poslouchat hudbu, hrát na kytaru a serfovat na netu.Když jsem rozrazil dveře uviděl jsem právě toho, koho bych nejmíň čekal. Gerard se na mě obrátil.


"Musíme si promluvit"


Trochu jsem se bál. Chce semnou mluvit, to nesvědčí nic dobrého.Pomalu jsem přikývl a zavřel za sebou dveře.Sedli jsme si spolu na koberec, bylo to pohodlnější. Jen jsem se zachvěl, když jsem si uvědomil, že právě na tomhle místějsme byli i minulou noc Bylo ticho, trápné ticho! Podíval jsem se na něho .... chtěl semnou mluvit, tak proč nemluví?
"Franku, jen jsem se ti chtěl omluvit .... za to, že jsem včera utekl." konečně prolomil to mlčení.
"To je Okej, trochu ti rozumím .... Nesmím tě nutit proti tvýmu přesvědčení."
"Proti mému přesvědčení ... ale né mím citům" zašeptal a podíval se mi do očí.

Jeho oči vyhledávali v těch mích odpuštění. Jen jsem se pousmál a nechal ho pátrat. Úsměv mi opětoval. Naklonil se a nechal naše úsměvy splinout v jeden.

Jeho hnědé oči hledali důl, vyhledávání, jestli byl odpuštěn. Jsem se pousmál a nechal ho znát. Usmál se před naklonil se a my jsme nechat naše úsměvy narazí. Neviný polibek se malinko prohloubil a Gerard si vzal moji hlavu do dlaní. Chtěl jsem víc, prostě pořádnou líbačku, ale věděl jsem že Gerard je pořád zmatený a nechtěl jsem na něj nijak tlačit.

Otevřeli se dvěře. Společně s Gerardem jsme se otočili a spatřili Boba.
Jen jsem se usmál a Gerard zbledl.
"Věděl jsi to dřív než já." vypadlo ze mě a usmál jsem se.
Bob jen přikývl, vyzal si mikinu a zase odešel. Na Geem bylo vidět, že má pořád z něčeho strach.
"Hmm ... Franki, nechci aby o tom vědělo hodně lidí ... o nás" řekl mi Gerard nervozně.
"To je OK, neměl jsem v úmyslu to všude vyprávět." odpověděl jsem mu.
Gerard pomalu ale jistě přikývl. Byl jsem naštvaný sám na seb,ale zároveň jsem chtěl aby Gerard jednal proti své víře.
Podíval jsem se zpátky na Gerarda a viděl v jeho obličeji rozčílení.
"Co se děje Gee?" zeptal jsem se úplně poprvé jeho přezdívkou.
Podíval se na mě trochu překvapivě než odpověděl.
"Jen přemýšlím, co bude dál ... "
Ihned jsem pochopil o čem mluví. Většina lidí, co chodí na tuhle školu bude proti nám. Bob mě varoval a Ray? Ray je apsolutně proti křesťanům jako je Gerard.

Chtěl jsem něco říct, ale v tom přišel opět Bob do pokoje.
"Promiň, já myslel, že už je Gerard přyč. Mám odejít?"
"Ne, bydlíš tady a všechno víš, není co řešit." odpověděl jsem.
Najednou všichni ztichly. Z trapné situace nás vyvedl Gerard. Zvedl se a zamířil e dveřím.
" jo....já....ehm, asi bych už měl jít." řekl rozklepaným hlasem a zčervenal.
"Gerarde, nemám problém s vaším vztahem ... je mi to jedno ... budem kámoši." řekl Bob s lehkým úsměvem.
Gerard zčervenal ještě vís a pokývl hlavou. Myslím, že jsem ho slyšel říct "děkuju" ale nejspíš se m ito jen zdálo. Gerard mě rychle objal a odešel.

Bob na mě zíral a usmíval se, pak zavrtěl hlavou "Jdem na večeři?"
"Jsem unavený." řekl jsem mu a zalezl do postele.
"Půjdu sám, mám docela hlad"
Jen jsem si povzdechl a usínal s myšlenkou, že tohle byl snad jeden nejlepších dnů mého života.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Hedr Hedr | Web | 26. února 2010 v 19:23 | Reagovat

Juuu:-)

2 Scary Scary | Web | 27. února 2010 v 11:12 | Reagovat

děkuji , ano jsou to moje vlastní myšlenky . není pozitivní .. ach a já měla pocit že už to není taková tragédie :D

mimo jiné já neokomentovala tenhle díl ? *stydí se*  se těším co se stane dál s geem a frankem .. a jak do toho zapadne bob a ray a mikey . Já si říkala že Gerard nebude až takový pošuk - ve smyslu že by by plěl na bohu .

3 Abigail Abigail | Web | 27. února 2010 v 21:38 | Reagovat

Yahoo..:D..A sú spolu..:P..Síce som z toho trochu zmetená..:D

4 fallen angel fallen angel | Web | 28. února 2010 v 14:11 | Reagovat

awwwww... ňam.

5 Mrs.Lenusqa Wayofil Mrs.Lenusqa Wayofil | Web | 28. února 2010 v 23:12 | Reagovat

ehm..no..dlho som tu nebola,ale ako vidím,veľa mi toho neušlo..ale som späť a na začiatok musím povedať: RÝCHLO ĎALŠIU ČASŤ!!! xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama