x_Miluji Tě_x (6)

2. července 2008 v 11:35 | Gregorka |  - - Od Veve - -
Osušila jsem si oči a zapla si počítač. Třeba příjdu na jiný myšlenky.Hm nepřišla jsem! Já debil jsem si pustila klip od My Chemical Romance - I don´t love you.Čučela jsem do monitoru a snažila jsem se nerozbulet. Hm, že by zkouška jestli se u té písničky rozbulím? Asi jo no. Ale tuhle zkoušku jsem nezvládla. Rozbulela jsem se znovu.
Jsem já normální? Správná odpověď je: NE NEJSEM!Položila jsem hlavu na stůl a nechala jsem téct slzy.Otevřeli se dveře a v nich stál Gee. Vstoupil do pokoje a přišel až ke mně. Stále hrála ta krásná písnička I don´t love you. Mary? Ty pláčeš?" řekl Gee starostlivě a díval se do mích uslzených očí.Lehce jsem kývla a polikala jem slzy."Proč Mary pláčeš? Ale nemusíš mi to říkat, jestli nechceš."
"Ta písnička mě vždycky dojme. Já vím jsem hrozná," řeknu a vysmrkám se.Gee mě pohladil po vlasech a pošeptal mi: "Ale nejsi."Objala jsem Geeho a vzlykala jsem. Ach Gee kdybys tak věděl, jak tě moc miluju.Gee mě hladil a já jsem se cítila ani nevím, jak to popsat. Bylo to nádherné být v jeho objetí."Víš co mě Mary napadlo," promluvil Gee do toho ticha."Copak?"¨řekla jsem tiše."Utřeš si slzičky a vyzkoušíš si ty náušnice. Co tomu říkáš?"Kývla jsem. Utřela jsem si slzy a šla jsem do koupelny si opláchnout obličej a nasadila jsem si ty nádherné náušnice.
Vylezla jsem z koupelny. Gee už v pokoji nebyl. Asi šel do obyváku. Šla jsem teda taky do obývaku a fakt tam byl, ale byla tam i Lyn-Z.
"Ty náušnice ti sluší," usmíval se Gee."Moc ti za ně děkuju.""Nemáš zač.""Mary tady na křesle máš uniformu a tady na stole nějaké učebnice," povídá mi Lyn-Z."Jak se těšíš do školy?" zeptal se mě Gee."Já ani nevím," pokrčila jsem rameny.Vzala jsem učebnice a zanesla jsem si je do pokoje. Fíha to je tíha! Teď si ještě půjdu pro uniformu a vyzkouším si ji. Došla jsem do obýváku, popadla uniformu a zase jsem zmizela v pokoji. Uniforma se skládá z tmavomodré sukně, bílé košile, tmavomodrého saka, červené kravaty a černých bot. Na sebe jsem natáhla ještě bílé ponožky a už jsem byla oblíklá. Ještě tašku přes rameno a můžu vyrazit. Heh.
Šla jsem do obýváku."Jak vypadám?" zeptala jsem se."Dobře," usmál se Gee."Souhlasím. Akorát by to možná chtělo ty vlasy dát do dvou culíků a bylo by to perfektní."Dva culíky. Pche! Nemusím vypadat, jak ty Lyn-Z, když teď má vlasy jen v jednym culíku."Ne dva culíky ne," kroutí hlavou Gee.
"Souhlasím s tebou…," už jsem se chtěla nadechnout a říct Gee, ale Lyn-Z mi skočila do řeči. Sakra už mě štve, jak pořád někomu skáče do řeči."No řekni to Mary. Ať si na to zvykneš."
Nic říkat nebudu odporovala jsem v duchu a Geemu chci říkat jménem.Nakonec přes mé vnitřní protesty ze mě vypadlo slovo: " tati.""No vidíš, jak ti to jde," usmívala se Lyn-Z.
Jak si ji Gee mohl vzít? Asi zrovna měl slabou chvilku nebo ho očarovala nebo opila."Lyn-Z nenuť ji to pořád říkat. Když nám klidně může říkat jménama. Je to přece už velká holka," povídá Gee svojí drahé manželce. Díky Gee. Díky!"Ale Gerarde, je to naše dcera. Nebude nám říkat jménama je to divný.""Pro ni je spíš divný, když nám musí říkat mami a tati. Za chvíli bude Mary 18. Už to není žádný malý dítě a ty jsi Lyn-Z přece chtěla starší dítě ne?""No chtěla."
"Tak vidíš.""Dobře no, ať se Mary sama rozhodne, jak nám bude říkat, povídá Lyn-Z."
Supr! Takže já mám jasno budu svým adoptivním rodičům říkat jménama.
"Mary ty máš 18 narozeniny někdy v listopadu že?" ptá se mě Gee.
"Jo 13.11 mám narozky.""To abys už pomalu začala přemýšlet co budeš chtít k narozeninám," povídá mi Gee."No pomalu jo, když za chvíli bude konec září. Jdu se převlíct z té uniformy."Šla jsem do pokoje a shodila jsem ze sebe tu uniformu. Hm měla bych si nějaký ty učebnice a sešity naházet do aktovky. Ach jo, ale mě se, se všema těma učebnicama tahat nechce. Třeba v té škole budou skříňky. Ne třeba, ale určitě, aspoň myslím. Začala jsem přemýšlet o škole. Jaký to tam asi bude? Jaký budou děcka? Dám tu školu? Nebude učení moc těžký? Mám strašně moc otázek, na který bude brzo odpověď.
Je 7:10 zvoní mi budík. Ach jo, tak brzo vstávat. Zítra možná budu vstávat později. Navlíkla jsem na sebe uniformu. Malé zkrášlení obličeje. Heh. A vlasy si do culíku dávat nebudu. Ani mě nenapadne! Ach jo já tu uniformu nechcu! Já chci mít na sobě svoje oblíbený hadry a ne tuto uniformu. No jo no, ale co se dá dělat? Nic! Na tašku si připnu pár placek, z toho tři placky jsou s MCR. Doufám, že se mi nestratí. Kdyby se mi stratily, tak to by mě dost nasralo! Přijdu do kuchyně, tašku hodím na zem. Uf ta je těžká. V kuchyni nikdo. No jo no Gerard a Lyn-Z určitě ještě vyspávají. Taky bych si ještě zdřímla. Zívla jsem a promnula si oči.V kolik jsem to šla vlastně k sakru spát? Myslím, že bylo kolem půl jedenácté.
Hm a co si mám dát k snídani? Já ani moc hlad nemám. Dám si pár lupínků a je to. Kolik je mezi čas? 7:25. Cesta do školy mi trvá asi těch třináct minut. Tak kolem 7:38 bych tam měla být. Hodila jsem tašku na rameno a vyrazila jsem směr škola. Ke škole jsem se dobelhala v 7:39.
Před školou na mě čekala učitelka nebo ředitelka nevím to jistě."Dobrý den já jsem Mary…," no řekni to Mary. Řekni to! Řekni svoje příjmení! "…Wayová"."Dobrý den Mary. Já jsem paní Foxová, ředitelka této školy. Pojďte ukážu Vám školu a pak Vás představím třídě."To vykání je také divné. Nám učitelé v děcáku tykali. No jo no budu si muset zvyknout.Paní ředitelka mě provedla po škole. Ukázala mi moji skříňku, do které jsem si zatím nic nehodila. Škola nebyla moc velká, tak akorát. Jsem zvědavá kolik nás bude ve třídě.Zazvonilo a ředitelka mě vedla do třídy. Vstoupily jsme do třídy, kde bylo patnáct děcek.Děcka se postavily, ředitelka pokynula ať si sednou a začala mě představovat: " Tohle je Vaše nová spolužačka Mary Wayová. Doufám, že si tu brzo zvykne. Hezký den studenti," řekla a odešla ze třídy.Teď se chopila slova typuju třídní učitelka, která byla o mém příchodu asi informována a povídá mi: " Vítám Vás Mary na této škole. já jsem paní Bugová, třídní učitelka. Jděte se posadit."Odcupitala jsem do prázdné lavice, která byla v druhé řadě, v pořadí čtvrtá. Ve třídě byly lavice daný po čtyřech řadách za sebou. Takže tam bylo šestnáct lavic. Rozhlížela jsem se nenápadně po třídě, aby mě učitelka nenapomenula. Z šestnácti děcek je deset holek, když počítám i sebe. Zazvonilo. Učitelka odešla ze třídy a kolem mojí lavice se sešla celá třída.
"Ahoj. Ty jsi ta adoptovaná dcera Gerarda a Lyn-Z, že jo?"
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 GFMBR GFMBR | Web | 4. července 2008 v 22:59 | Reagovat

už to začíná být napínavé jako kšandy XDDD

hele mám poznámku k tvemu psaní...

Mám pocit že Lyn-z popisuješ tak jak chceš aby si ji ostatní představovali.A to je moc dobře :))))

2 veve veve | 5. července 2008 v 11:24 | Reagovat

no já o té Lyn-Z píšu trochu jako o krapet jako zápornější postavě... a v některých dílech bude hodně vydět jak Mary zavařuje už tak chmurnej živůtek...

3 FreRard-LoWe alias majitelka blogu FreRard-LoWe alias majitelka blogu | E-mail | Web | 12. července 2008 v 14:37 | Reagovat

Jejda...děkuji Veve že jsi k tomuhle komentiku pridala odpoved...pac by me nebavilo vsem vysvetlovat ze se na tyhle veci maji obratit na tebe

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama